Na celém svete je rocne léceno nekolik milionu lidí pro závažný úraz hlavy, z nichž takrka milion zemre a podobný pocet trpí následky tohoto úrazu,1 casto se závažným ovlivnením kvality dalšího života postižených i osob, které se o ne musí starat.2 Pokud tak jednoduchá lécba jako krátkodobe podávané kortiko-steroidy bude mít byt I jen mírný prospech, bude top z celkového pohledu významné. Napríklad pokud kortikosteroidy sníží riziko úmrtí o predpokládaná 2% (tj. z 15% na 13%) a ve stejném rozsahu sníží trvalé následky, potom lécení 500 000 pacientu zabrání 10 000 úmrtí a ochrání dalších 10 000 lidí od trvalého postižení. Tento prospech však není možné verohodne prokázat bez rozsáhlé randomizované studie. Pri náhodném zarazení 10 000 pacientu do skupiny lécené kortikosteroidy a dalších 10 000 do skupiny, která dostane placebo, pokles úmrtí z 15% na 13% by mel být statisticky významný a pokles z 15% na 12% by byl významný s jistotou. Naopak pokus zahrnující „jen" 2 000 pacientu velmi pravdepodobne nezjistí žádný rozdíl.
..

Až dosud všechny randomizované pokusy zkoumající užití kortikosteroidu u úrazu hlavy byly malé: nejvetší zahrnoval jen nekolik set pacientu a všechny dohromady mají jen asi 2 000 (tabulka 1).3 Pri souctu všech predchozích pokusu je riziko úmrtí pacientu ve skupine lécené kortikoidy asi o 2% nižší než u kontrol, ale 95% interval spolehlivosti se pohybuje od 6% snížení až po 2% zvýšení úmrtnosti. (Celkové snížení ze 39% na 37% úmrtí odpovídá 'odds ratio' 0.91, s 95% intervalem spolehlivosti 0.74 to 1.12; odpovídající odds ratio pro úmrtí nebo následky v techto studiích je 0.90, s 95% intervalem spolehlivosti 0.72-1.11.) Ze souhrnu predchozích studií lze tedy konstatovat, že neprokázali reálný prospech kortikosteroidu, ale lze též konstatovat, že mohli prokázat prospech o nekolik málo %. V každém prípade je však jasné, že existující studie jsou príliš male na to, aby mohli jednu z techto možností potvrdit.

Absolutní prospech steroidu 2% znamená, že 1 úmrtí lze zabránit pri lécbe každých 50 pacientu: ale tyto výsledky predchozích pokusu lze též statis-ticky interpretovat, že nedošlo ke zlepšení (ci dokonce malému zhoršení).

Prukaz prospechu kortikosteroidu u úrazu pátere v nedávné minulosti obnovil zájem o jejich možnou roli i u úrazu hlavy. Druhá národní studie USA NASCIS 2 (The Second US National Acute Spinal Cord Injury Study) srovnávala 24 hodinovou infuzi metylprednisolonu (MP) s placebem u 333 pacientu s akutním úrazem míchy.4 Po 6 mesících vykazovali pacienti lécení steroidy zlepšení v motorických funkcích i v cítení dotyku a píchnutí proti nemocným dostávajícím placebo. Podobné výsledky byly popsány v japonské studii se stejným režimem.5 Soucasný pokus s MP u akutního úrazu míchy ukázal mírné zlepšení neurologického nálezu u pacientu lécených 48 hodin proti léceným 24 hodin.6

Potraumatická degenerace neuronu muže být v dusledku lipidové peroxidace7 a u kocek8,9 I myší10 muže být inhibována metylprednisolonem,11 pricemž pro maximální úcinek je treba dávka 30 mg/kg. Dávka steroidu užívaná v pred-chozích pokusech však byla mnohem nižší,3 takže pokus s casným po-dáváním metylprednisolonu v dávce dostatecne vysoké k zabránení peroxidace lipidu muže mít o neco vetší lécebný úcinek, než je popsáno v tabulce 1. Studie CRASH byla koncipována tak, aby verohodne prokázala:

• úcinky vysoké dávky infuze kortikosteroidu na úmrtí a trvalé postižení paci-entu po úrazu hlavy a
  
• úcinky takové infuze na vznik infekcních komplikací ci gastrointestinálního krvácení.

..